Premiéra filmu Nickyho rodina

O premiéře filmu Nickyho rodina, která proběhla 20.1. 2011 v Praze, se napsalo hodně jak v celostátních ta i místích denících:

tyden.cz  rozhlas.cz novinky.cz idnes.cz

ihned.cz lanskroun.eu laskrounsko.cz

My vám nabízíme opožděný pohled ze zákulisí na to, jak celá akce probíhala z našeho pohledu.

Ve čtvrtek 20.1. 2011 poctil Českou republiku svojí návštěvou sir Nichloas Winton. Do Prahy přijel na akci, která se konala při slavnostní premiéře filmu Matěje Mináče a Patrika Pašše Nickyho rodina. Do Kongresového centra se ten den sjelo mnoho významných osobností. V sále byla možnost potkat Václava Havla, Karla Schwarzenberga, Kláru Issovou nebo Miroslava Donutila, pan Přemysl Sobotka předal norskému velvyslanci Jensi Eikaasovi nominační dopis na Nobelovu cenu míru pro sira Wintona a k tomu všemu hráli Novoměstský orchestr, Bambini di Praga a náš Big Band Lanškroun.

U budovy Kongresového centra jsme se postupně sešli předchozí den kolem 18. hodiny. Na tento večer byla v sále naplánovaná světelná a zvuková zkouška. Ta se samozřejmě neobešla bez problémů a komplikací, které to trošku protáhly. Po zkoušce následovala večeře v nejbližším McDonaldu. Potom se většina z nás odebrala na Strahov ke kolejím ČVUT, kde pro nás byl připraven nocleh. Protože zkouška byla dlouhá, večeře vydatná a klíče od pokojů k nenalezení, dostali jsme se do postelí asi ve dvě hodiny ráno. Návštěvníci blízké hospody ještě o něco později.

Vstávali jsme asi za 3 hodiny. V 7 ráno jsme měli v paláci kultury připravenou snídani, a tak jsme ze Strahova vyráželi kolem šesté. Svezli jsme se s hráči Novoměstského orchestru, kteří naštěstí měli místo v autobuse. Po snídani byla na programu generální zkouška, na které jsme si přehráli skladbu Rat Race a s Novoměstským orchetrem a s Bambini di Praga jsme nacvičili píseň Kapky, kterou jsme již hráli na  minulé návštěvě sira Wintona před dvěma lety. Po této zkoušce se sál začal pomalu zaplňovat.

Na dopolední program byli pozváni hlavně studenti, kterých se tam sešlo přes tři tisíce. Po krátkých projevech politiků, vyhlášení soutěží pro studenty a shlédnutí nového filmu na podium přišel sám sir Nicholas Winton. Dočkal se velkých ovací  od všech diváků v sále. To bylo podpořeno transparenty, které si studenti s sebou přinesli. Po tomto projevu sympatií a radosti se pan Winton ujal slova. Mluvil stručně a jasně, i když samozřejmě anglicky. Proto vedle něj stála pohotová tlumočnice. Během dalších ovací ve stoje a poslechu písně Kapky, na kterou konečně přišla řada, pan Winton jeviště opustil. Tím představení skončilo a my jsme měli celé odpoledne volné.

Toho hodně členů orchestru využilo k doplnění spánkového deficitu z minulé noci. V pozdních odpoledních hodinách začalo po budově pobíhat více členů ochranky než dopoledne. To proto, že na večerním programu se mělo ukázat více politiků a dalších důležitých osobností než dopoledne. Během odpoledne se také trochu přestavělo podium, aby se na něj všichni tito lidé vešli a kolem půl sedmé se sál začal plnit znova.

Druhý program probíhal, až na pár vyjímek, stejně jako první. Jen dopoledního moderátora Zdeňka Tulise vystřídel Pavel Zuna (vnuk babičky zachráněné Nicholasem Wintonem), a v sále se neobjevil žádný transparent. Bouřlivé ovace ve stoje však byly opět a několikrát.

Po tom to programu jsme se rychle přestěhovali o patro výš, kde se konal raut a my jsme ho měli zpříjemnit živou hudbou. Hrát jsme začali kolem 23:00 a hráli jsme něco přes hodinu. Během toho zazněly v patře jazzové skladby zpívané i instrumentální, jako jsou: Fascinuj mě rytmem nebo Take The A Train. O zpěv se postaraly zpěvačky Zuzka Zedníčková a Martina Šimková a ukázalo se i mnoho sólistů. Naštěstí byla během produkce krátká pauza, takže něco z občerstvení ze švédských stolů zbylo i na nás. O půl druhé nám nezbývalo nic jinýho než uklidit nástroje a s novými zážitky vyrazit domů.