Po úspěšných koncertech běhen prázdnin na Slapské přehradě a Karlštejně začala nová sezóna a s ní přišly další příležitosti k vystupování. První takovou příležitostí bylo vystoupení 10. září v Ústí nad Orlicí, kde jsme hráli během dne otevřených dveří firmy Rieter. Naše produkce trvala po celou dobu akce, což bylo přibližně od devíti hodin dopoledne do 14 hodin. Během této doby jsme přehráli značnou část repertoáru, takže návštěvníci, kterých přišlo opravdu hodně, což bylo nejspíš dané obědem zdarma, mohli slyšet hudbu mnoha druhů. Ti, kteří se při procházení kolem, u nás také na chvíli zastavili, jistě nelitovali, že se akce pořádanou firmou Rieter zůčastnili.

V pondělí 14. 2. 2011 jsme se s Bandem podívali do našeho druhého největšího města, Brna. Hrát jsme přijeli do nejstaršího brněnského klubu METRO MISIC Baru. Nic jsme neponechali náhodě, a tak jsme se na místo dostavili již po páté hodině, i když vystoupení začínalo až ve 20:30. Vše jsme v klidu připravili a potom jsme mohli sledovat, jak se pomalu místní klub plní brněnskými hosty. Dnes s námi hrál jako host známý brněnský muzikant a skladatel Mojmír Bártek (trombon). Hrát s námi měl také Jan Beránek (rovněž z Brna), ale ten se kvůli nemoci nedostavil.

Na koncertě zazněly klasické zpívané evergreeny, swingové instrumentálky, latinskoamerické rytmy a v neposlední řadě skladby od soudobých českých autorů: již zmiňovaného M. Bártka, J.  Audese, M. Svobody. Během koncertu panovala příjemná nálada vytvořená také tím, že většina posluchačů byli mladí brněnští studenti a nemalá část z nich také přátelé hráčů Bandu. Na závěr zazněl dlouhý potlesk a my jsme byli ujištěni, že se s námi v listopadu opět počítá.

Tak jsme odehráli první koncert ve školním roce 2010/2011. Opět to bylo v našem domácím městě na Lanškrounské kopě. 11.září kolem jedné hodiny odpoledne se na náměstí Jana Marka Marků sešli všichni příznivci jazzu a vychutnali si námi připravenou hodinku programu Kopy. Na rozdíl od loňského ročníku jsme dnes ještě nehráli, a tak jsme měli dostatek sil podat co nejlepší výkon. Vše ladilo, sólisté perlili a za tuto práci jsme byli náležitě odměněni výborným gulášem.

Dne 26. června se v České Kamenici uskutečnila mezinárodní soutěž jazzových orchestrů a my, jakožto tradiční účastníci, jsme si to samozřejmě nemohli nechat ujít.

Po několika málo zkouškách (všichni jsme se nesešli ani jednou) jsme se v brzkých, ranních, sobotních hodinách vydali dobýt co nejvyšší post. V autobuse, značky Karosa od pana Čady, panovala dobrá nálada. Zpočátku vše vycházelo dobře, ale ani sebelepší časový plán trasy nemůže počítat s každým úskalím, a tak jsme za jízdy nabrali zpoždění. Když už bylo jisté, že jedeme pozdě, provedli jsme estetické úpravy našeho zevnějšku již v autobuse, pan řidič přistavil svůj vůz ke vchodu do kulturního domu České Kamenice a my se s nástroji v rukách vydali z autobusu rovnou na podium. Tam jsme se krátce rozehráli, zkontrolovali mikrofony a po příchdu porotců, mezi kterými byli i Felix Slováček a Václav Hybš, jsme začali předvádět své umění. Mezi skladbami zazněly např.: Podobizna od skladatele Milana Svobody nebo Fly me to the moon. Po dohrání si řada z nás čekání na výsledky zpříjemnila vystupováním s AF Brass Band Letohrad, který byl do Kamenice pozván taky a ve kterém mnoho členů našeho Bandu vystupuje. Soutěž je totiž spojena s festivaly dechových orchestrů, které jsou pozvány nejen sem, ale i do Ústí nad Labem a dalších měst. Po řadě pochodů, které jsme celé odpoledne byli nuceni hrát, jsme dostali pozdní oběd a zprávu, že jsme se v soutěži umístili na cenově ohodnocených místech. V letošním ročníku soutěže jsme skončili na třetím místě, jako cenu jsme získali nový přenosný mikrofon a naše saxofonistka Eliška Urbanová zvlaštní ocenění za bravurně zvládnuté solo ve sklabě Zlatá svatba od Woodyho Hermana.

Protože dechové orchestry hrály po městech i příští den, přespali jsme v jednom malém, útulném kempu a i tam jsme si to náramně užili.